
Žolík
to je ten, který na hlavě stojí
odmítá s námi bojovat v boji
a ptá se lechce, zda jsem rád
že mohu žít a milovat
Odkad jsme se vzali a čí je bůh
Stmívá se pro slunce nebo pro měsíc
Proč to, co dýcháme nazýváme vzduch
Proč nás lidí není ještě víc
A když se postaví rolničky se třepou
A zvoní spoustou otázek
Zda-li princ potká dívku lepou,
kterou ukázal mu obrázek.
Když vytáhneme karty
Jen se na nás směje
Otázky má za rty
Když se neptá kleje
Je úžasná! nemám slov, jen tak... jsou z ní cítit ta nedotknutelná neexistující slova, opravdu se mi moc líbí =)