
ty človíčku se jménem, jež nesmím znát.
kdo tvé kroky vede častokrát,
andělé s tebou si chtěji hrát.
kdo by je poznal mezi lidmi,
když člověk slepý a bídný,
odbyl je mnohokrát.
venku nechal spát,
i když vánoce byli a sníh,
nechal je za dveřmi poslouchat smích.
Kam káčím??? To otázka na kterou sám neznám odpověď,
jako mnoho lidí, skrz zemi, vedle nebe kousek od pekla,
do kostela, kde každý má svoji zpověď,
někam pryč mé kroky vedou, až dojdu udělám hopla...