close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nevím, v zamyšlení

28. listopadu 2006 v 17:07 | toulavá |  má tvorba
Smutek,starost a taky strach.
Smutek, starost slzy na řasách.
Pro lásku svou, pro duši svou.
V dálce , kde je můj milý, tam i ony jsou.
Opřít se o lásku bude třeba,Jest-li živa chci být.
S Bohem snídat a u oběda Lásku a Víru mít.
K večeří pozvat Moudrost,
K hovoru a rozjímání.
Někomu pro zlost,
Vykouzlit na tváří úsměv raní.
Už ani nevím, proč ten strach,
Když Bůh tvé kroky vede.
Kam kráčíš, tak tam po cestách,
Nenechal mne jíti vedle Tebe.
Zas večer s Moudrostí,
ráno Bůh je zván.
Přítel, dobrák od kosti
V úsměvu záře lán.
Pomoci chci lidem v rozmlouvání,
jak se mnou, tak se jejich duší.
S láskou klaním se všem touhám raním,
S láskou, kterou Bůh mi dal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 REŠ svému HE REŠ svému HE | E-mail | 29. listopadu 2006 v 12:18 | Reagovat

Do světa jede s láskou ve svém srdci,

s Bohem jemuž klaní se jako svému Vůdci.

Ne od lásky své, ale s láskou v nitru do světa proniká,

za láskou svou ze světa poté pospíchá.

Raduje se, šťěstí je pln i nadšení.

To láska v srdci hřeje a vede jej za jeho paní.

Copak 20km či 1000km ve vzdálenosti pro lásku je?

Vážně stejná dráha duší do srdcí pro lásku i ideje.

V pravé lásce pocitu vzdálenosti není,

kdo pravil by že je, blouzní ve svém snění.

Jistě dá se považovat vzdálenost za odloučení fizikálna,

však nepochopil že vzdálenost není, kdo lásku k duši prvotenství nepředkládá.

Plakat se chce očím i v srdci smutku žal,

na straně obou srdcí, když čas přítomnost na chvíli jim vzal.

Není to však nekonečnost jsoucí,

ta je v lásce, v každém z obou srdcí.

A proto poutník, jež odjel do světa hledat svoje já,

chce přivézti si bohatost ve své duši, kterou pak i tobě dá.

I kdyby nepřivezl nic ze světa širého a před dveřmi u tě stál,

radoval by se ze zkušeností, s láskou by tě objímal.

Stál by vedle paní své a nejbohatším z bohatých by byl.

Smích i slzy štěstí, to Bůh tu krásu lásky jim do srdcí ukotvil.

Kotva, to jistota lodi i pánům jejich,

jako v lásce poznání, že radost je jak pláč, tak i smích.

Proto bolest bez večnosti vládnout v srdcích nedovede,

království co nalezl opustí, pro tebe si lásku přivede.

Láska motor tam i zpátky... Je to krásný motor paní má.

Oči slzičkami uplakaná vytratí se, když pohladí tě úsměvama.

A tak i když důvodů rozumu by mohlo býti mnoho,

není sám i ty nejsi sama... V duších svých žijeme již věků mnoho.

Opět truchlím i ty v louži slzy roníš,

láska... Jen pro tu se zrodíš.

To krása nesmírná jest srdci mému,

je radost ku pomoci při smutku našemu.

Za ruku láska bere ruku tvou,

nedá se zjistit jinak, než do srdce výpravou.

Srdce praví neustále pravdu krásnou,

i když vydal jsem se hledat záchranu pro nás spásnou.

Vidím to tvé pochopení moje drahá... Milovaná.

Láskou mou jsi duší opěvovaná.

Na lásku Boha však nezapomínejme milá ženo,

ať zalto v duších nezmění se v pouhé seno.

"Vděčím Pánu oddaností svou,

že poctil život i mé bytí krásou tvou.

Vděčím v mnohém Pánu jenž je všemu Stvořitelem,

kroky své vedu pod Jeho svatým jménem.

Vděčím za vše můj milý Pane, můj Zachránče Vznešený.

To Ty jsi učinil mé srdce, jež láskou je skrášlený."

A tak kroky již jen slyšet jsou v srdci s láskou jeho,

odevzdal se s láskou nepomíjivou Pánu stvořeníčka všeho.

V srdci radost z lásky k jeho ženě dobrým společníkem,

v srdci lásku Boha i přátel jeho jsou mu dobrým pomocníkem.

A tak kroky slyšet jsou a slábnou jak v dálce mizí,

přáním jest ať nalezne tvůj úsměv, ať radost i láska z tebe nevymizí.

2 Lizzbeth Lizzbeth | 29. listopadu 2006 v 12:22 | Reagovat

Krásné....šťastná adresátka..pravdu díš,bratře...je třeba mít sílu a chtít mít sílu...vím,že můj komentář by neměl být první,ale snad mi Toulavá odpustí...

3 He He | 7. prosince 2006 v 16:29 | Reagovat

děkuji za to že jsi, děkuji tobě děkuji Bohu. Miluji

4 Reš Reš | E-mail | 7. prosince 2006 v 16:54 | Reagovat

Děkuji také Bohu. Za to, že tě učinil tak uvědomělou. Miluji

5 Ho Ho | 11. prosince 2006 v 22:03 | Reagovat

tož tohle opět přesahuje hranice mého lyricko-epického chápání.

Šlo by to shrnout větou: " Směj se, protože pláč ti stejně nepomůže" ?

6 toulavá toulavá | 13. prosince 2006 v 18:34 | Reagovat

když přesahuje hranice, tak chápej pocitem,

však neporadí nikdo ti ani ten i ten.

7 Reš Reš | 28. prosince 2006 v 10:35 | Reagovat

Ho:

Pročpak by pláč nepomohl lidské duši? To bez pláče duše trpěla by mnohem více, neboť snažme se pochopit to, že efektem této činosti těla je uvolnění energie, která jistě pomáhá... To společné mají pocity všechny, jak z lásky tak i jejích polarit a aspektivních variabilit našeho pochopení.

He:

Radit přeci jenom může člověku... To v nitru svém ten hlas vnímat lze, ze srdce, když je mu uměno naslouchání. A přitom to může být ten otrhaný kolemjdoucí co ten hlas k tobě vysílá a nebo v tibetu mnich v meditaci... Vše z Boha a Bůh ze všeho k nám promlouvá, není nic co by tuto pravdu mohlo obejít. Proto hlas v tom nitru, když mu člověk naslouchá, je skutečným hlasem Boha... Místo kde Boha vnímat člověk může má každý nejblíže ve vlastním nitru, vlastních pocitech, ve své energii pocitu i myšlenek a činů... Ve svém srdci! V nás samých každý má svůj chrám Boha a to krása všech těch individualit.

V úctě k Vznešenému JSOUCNU.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama