kdo vlastně jsem
25. září 2006 v 21:16 | toulavá | něco o mneKomentáře
Jsi moc moc fajn človíček, takové světýlko mezi ostatními, vždycky ochotná komukoli pomoct a to je dneska úžasné:)....prostě zůstaň taková jaká jsi a všechno bude dobré:)
Ahoj Toulavá, jsem Láďa z literu a píši ti ohledně tvého komentáře, který se mi líbil. Říkáš že tam bylo moc otázek, ale není ani jedna, pokavaď ni ně správně odpovíš. Ale musíš na ně odpovídat srdcem a to moc lidí v dneší dobu neumí, a proto je možná lepší se toulat a nechat věci plynout a rozebírat myšlenky a vzpomínky jak jdou za sebou a radovat se z těch malých radostí co přináší sám život. ...ale pak se zavřely dveře a tvé křišťálové rty jsem už nespatřil...
Ahoj, opět já. Neděkuj, že jsem ti psal. Byla to víceméně jistota. Nechce se jít někdy toulat světem. Projít svět plný nenávisti a prokletí, šedý svět jen kousek od černé. Prostě a jednoduše tento svět, jen se zvednout a odejít...dveře se zavřely a tvé zlaté oči jsem už více nespatřil...
ahuj ... seš moc milá holka, ale píše ti to každý... Chtěla jsem jen....Zustaň jaká jsi, protože takových človíčků na tomhle světě už moc není... Píšeš moc hezky a piš dál... Jsem tvoje velká fanynka...
děkuji...no zas každý mi to nepíše..... někteří mě mají za podivína a blázna (jen vnější pohled...)
čus....tak sem tu poprvý...a myslim že se ti to tu povedlo...myslim že je moc dobře že jsou na světě ještě takvový lidi jako seš ty....myslim že nemá smysl psát sem důvody,z předchozích komentářů je to víc než jasný....tak hodně štěstí :)
Hlásit se k satanismu a mít tak čistou duši, to mi nejde dohromady. Dokonce ani vaše přezdívka Toulavá mi nesedí. Spíš bych vás pokřtil na Hledající. Svým věkem zrovna mezi vaše kamarády a ctitele nepatřím. Ale zaujala jste mne. Přeji vám, aby vaše hledání nebylo bez odezvy. Jak v osobním životě, tak v hledání cesty života. V Bibli se píše, že :"Blahoslaveni čistého srdce, nebo oni Boha vidět budou." Ono "vidět"se dá vyložit spíš jako poznají. Ten kdo hledá celým srdcem a s opravdovostí, bez postranních úmyslů, ten najde a POZNÁ. A pochopí dosud nepochopitelné. Ze srdce vám přeji prožít tohle dobrodružstí. Omlouvám se, že jsem vstoupil do vašeho hájemství. Je pro mladší. Zdraví "Strejda".
Strejdo,ně že bych se hlásila přímo k satanismu,já se spíše zajímám o okultismus a magii,a jako takové my více sedí ten satanismus.Ale když to vezmu v potaz,tak stejně je všechno dualita,zlé a dobré,černé a bílé.
Na svou přezdívku jsem hrdá.Ona je to,co vlastně jsem.
Jinak děkuji.
Osměluji se znovu vstoupit na vaše stránky. Svět, život je dualita. Představte si, že budete prožívat jen samou radost a štěstí. Za kratší či delší dobu už nepoznáte, co vlastně prožíváte. A začnete být nespokojená, znuděná, pak nešťastná. Protiklad v našem životě lze chápat tedy i jako dar. Abychom si uvědomovali, co vlastně SMÍME prožívat, vlastnit. Já tak životní kopance i prohry přijímám a chápu. A vůbec vše co dostávám, jsem se naučil přijímat jako veliký a krásný DAR. Takový přístup pak přináší do srdce RADOST a VDĚČNOST. A z toho pramenící pocit štěstí. Můžete mi namítnout, že k tomu toho mého pánbíčka nepotřebujete. Že si takto klidně vystačíte sama. Možná ano. Na chvíli. Jenže náš život bývá velmi dynamický a proměnlivý. Mám za sebou velmi těžkou životní krizi. A žádná moje vlastní snaha mne nakonec nedokázala z krize dostat. Došlo to tak daleko, že jsem začal vážně uvažovat , že to vše ukončím. V tom že se tak nestalo a já tu jsem, má nakonec "prsty" Pán Bůh. Jednak vědomí, (jako poslední záchytný bod,) že mne miluje i navzdory všemu co prožívám a jsem, jednak se stalo cosi, co nejde normálně vysvětlit. Ale já v kritickou chvíli najednou dostal do srdce pokoj a na jeho základě se pak vše zcela změnilo. Ale o tom třeba někdy jindy, budete-li mít zájem. Já reaguji na vaší poznámku o tom, že satanismus je vám bližší. Asi záleží na úhlu pohledu. Nikdy jsem se o něj nezajímal, takže dost dobře nevím o čem je řeč. Ale podle reakce jednoho vašeho sympatizanta bych řekl, že je to soustředějí se na sebe sama, své ego. Víra v Ježíše Krista nás vede k něčemu opačnému. A pozitivnějšímu. Nevidět jen sebe sama. A umět se radovat i ze štěstí druhého. Pro člověka, orientovaného na sebe je nepochopitelné, že taková radost může existovat. A věřící mu připadá jako mimozemšťan. Ale je to tak. A dokonce se ta cizí radost a štěstí může stát vaším hlavním motorem a radostí do života. Ne nadarmo Ježíš říká, že jeho království není z tohoto světa. Ono to naše prožívání skutečně mnohým lidem připadá jako něco mimo normální chápání. Otázkou zůstává, CO je vlastně v životě člověka normální. Jestli sobectví, nebo láska? Co je pro člověka přirozenější? Co vlastně člověka dělá ČLOVĚKEM? No, raději už přestanu. Přeji vám hezký a pokojný den. "Strejda".
Pro mě je u člověka normální střed,někoho milujeme a někoho můžeme nenávidět.
Sama sobě se nezdám být přehnaně sebestředná ani bych nemohla,když se snažím pomáhat.Jak pak nechcete mít radost ze své pomoci..?
Každý člověk je normální,alespoň si to myslím.
měj te se krásně a Bůh vás provázej
Podle vašeho psaní i reakcí si nemyslím, že jste sebestředná. Ostatně jsem psal na samém počátku o údivu, že se hlásíte k něčemu, co ve své podstatě člověka k sebestřednosti vede. To mi k vám nepasovalo. Trochu nerozumím vaší otázce: jak pak nechcete mít radost ze své pomoci? To víte, že se raduji, když mohu udělat radost, pomoci druhému. A radost je o to větší, když ho vidím, jak se rozzáří, nebo mu to pomůže. Podělím se s vámi o jedno mé (naše - i manželčino) štěstíčko. Především díky mé paní se po několika létech nenávisti daly dvě rodiny na Štědrý den zase dohromady. To obnáší veliký díl radosti , vděčnosti "Někomu", že se to povedlo. A samozřejmě to nevylučuje ani dobrý pocit uspokojení, že jsme u toho byli a máme v tom prsty.
A snad ještě k té poznámce o nenávisti. Nenávidět můžeme. To je lidské. Ne každý si zaslouží naší přízeň. Jenže s tímto negativním citem se dá něco dělat. Já nenávidět NEMUSÍM! Opět vám mohu posloužit vlastní zkušeností, protože o tom něco vím.
Podědil jsem po jednom z prarodičů jednu "nádhernou" vlastnost. Právě onu schopnost nenávidět. Být přecitlivělý ke každé křivdě a pak si to v sobě pěstovat. Zmiňovaný prarodič si z toho udělal životní program. To je děsné. Víte, jak to řeším? Že takového člověka denně svěřuji na modlitbě a vyprošuji mu vše nejlepší. Aby ho Pán Bůh vedl, chránil, aby mu dal poznat - i jemu - svou lásku. Taková modlitba má úžasnou moc. Především to je něco velmi očistného. Pro nás. Protože nedovolí, aby mohla přerůst v něco ještě ohyzdnějšího. Naopak postupně naše negativní postoje k bližnímu obrušuje a tlumí. Až s překvapením jednoho dne zjistíte, že se za toho člověka modlíte bez pocitu zloby, a že mu od srdce přejete dobré. To neznamená, že ho musím mít zrovna rád. To bych byl v takovém případě dobrým objektem pro psychiatra. Ono biblické "milovat své nepřátele" znamená, vzdát se nároku na pomstu. Co víc, uznat, že i můj protivník je člověk jako já. A i jemu neodpírat nic z toho hezkého, co já sám smím prožívat. Za jednoho člověka jsem takto prosil třicet let. Nejprve proto, abych se sám nestal otrokem nenávisti, pak spíš trochu ze zvyku a setrvačnosti, pak že jsem mu začal přát i dobré. Ten člověk byl zlý, podlý a zákeřný. A ubližoval i mnoha jiným. Nakonec jsem ho před několika málo roky potkal v tuto vánoční dobu v obchodním domě. Sešlého, nešťastného. Za "normální" situace by mi to udělalo radost. (Tak přece jen na něho, hajzlíka, došlo.) Namísto toho jsem k tomu člověku cítil soucit. A byl schopný s ním dokonce i komunikovat. Tak to stačí. Třeba moje psaní poslouží jako zamyšlení do Nového roku. Rád bych vás také pozval i na mé stránky. Třeba by vám něco řekly. Bohužel v současnosti marně zápasím s tím, jak je na web dostat. Přece jen mám, coby pán dříve narozený, mozek trochu natupělý pro současnou techniku a vedení neúměrně dlouhé. Ale doufám, že tak jako i jiné věci, jednou tento problém zvládnu. Pak dám vědět. Přeji hezký den. "STREJDA"
Já za tu krátkou dobu,co tu jsem,jsem se nenaučila nenávidět.Dejme tomu,že mi někteří lidé vadí.Vadí mi,co dělají.A proto jsem ráda,že tady existuje nějaká nespravedlnost.
Nejhorší věc,co jsem zažila,bylo asi otočení mé hodně dobré kamarádky.Tak že mi začala říkat,že patřím do léčebny.Ani neměla tu odvahu my to říct do očí.Tady tuhle osobu bych měla proč nenávidět,ale nejde to.
Ta otázka,Jak pak nechcete mít radost ze své pomoci,je spíš řečnickou.
Ale i tak jsem si uvědomila,že názory člověka se vyvíjí,a mění to co bylo před půl rokem nemusí být dnes.
To je dobře, že neumíte nenávidět. A je potěšující číst, že to ani nejde. Ani se o to nesnažte. Přesto nás Bible nabádá k nenávisti. To jsou silná slova. Vy jste ale na tohle už prakticky odpověděla. Máme nenávidět zlé, čeho se případně lidé okolo nás dopouštějí. A proti tomu máme nekompromisně vystupovat. (Umíme to? Já ne, přiznávám.) Ale samotného aktéra zla nenávidět nemáme. Že ho máme dokonce milovat a co se tím myslí, to jsem vysvětlil. Opět na to najdete v Bibli odpověď. O Bohu se píše, že ho nikdo nikdy neviděl. A jinde, že je duch. Tedy něco nehmotného, dá se říci abstraktního. Ač ho v našem životě lze dost hmatatelně vnímat. Ale to je těžké v tuto chvíli vysvětlovat. Jedno z přikázání hovoří o tom, že máme Boha "milovat z celého svého srdce, celé své mysli a celé své síly". Lze právem namítnout, že je to blbost. Copak je možné někoho milovat, kdo "není"? Má láska se může realizovat snad jen tím, že budu ve jménu toho Někoho cosi zachovávat. Nějaký rituál, nařízení. Dost pochybná láska, nemyslíte? Jenže hned vedle onoho zmiňovaného přikázání je ještě jedno. Které je stavěno též na jednu z nejvyšších pozic. Milovat budeš bližního svého...alespoň jako sebe sama. A jinde se dočítáte, že se onen Bůh stotožňuje s vaším bližním. "Cožkoliv byste učinili...mně jste učinili". Takže k milování bližního, i toho nejhoršího hajzlíka, nám pomáhá vědomí, že je reprezentantem toho, koho uznávám a miluji. To je jedno z tajemství víry, jak to někdy můžete zaslechnout. A ještě jedno grafické znázornění této lásky. Škoda, že to tu nejde nakreslit. Nezbývá, než má chabá schopnost popisu a vaše představivost.
Představte si trojúhelník, který má všechny tři strany stejně dlouhé. Máte? Do jeho vrcholu si napište písmeno B (Bůh). Jeden bod základny trojúhelníka pojmenujte Já, druhý On (bližní). A nyní pojďte experimentovat. Co se stane, když trojúhelník zvětším? Všechny tři body se od sebe vzdálí. Když přiblížím, budou mít k sobě mnohem blíž. Myslím, že k tomu moc komentáře netřeba. Tenhle hezký příklad jsem jednou našel v knížečce o partnerských vztazích. Ale platí to i o mém vztahu k lidem okolo. Právě v souvislosti s tím, co jsem nedávno napsal. (Cožkoli byste učinili...)
Ještě se zeptám na jedno: Jak jste to myslela s tím "jsem ráda, že tu existuje i nespravedlnostů? To jsem nepochopil. "S"
to byl překlep,samozřejmě jsem myslela spravedlnost.Nemyslím tím soudy,a podobné věci,ale to jak se jeho činy k člověku vrací.
Taky něco napíšu, když už tady všichni píší :) Nějak jsem se nedobral do konce strejdových vstupů, nechtělo se mi to číst, jen bych chtěl říct, že vůbec nezáleží na tom, jakou samolepku máš, satanista, křesťaň, ateista, emo, goth, ignorant může být člověk ať už je cokoli, především ty jsi TY, a až pak něco jiného :)
Možná satanistka jsi, možná se zajímáš o magii a okultismus, ale co to znamená oproti tomu že jsi TA Toulavá, TA Hanka kterou znám (no dobře, tak trochu znám když jsme se ještě naživo nepotkali)? ;)
Jsem dnes zde poprvé a ještě jsem si toho nestihla ani tolik přečíst a prohlédnout. Ale musím říct, že jsi hodně vnímavá a citlivá holka! píšeš krásně a umíš se moc dobře vyjadřovat... ale to asi víš a to ti řeklo spoustu lidí tady... já bych možná trochu reagovala na tu dlouho diskuzi s ,,strejdou,,...
Mnoho s toho je pravdivé a člověk potřebuje podle mně víru v něco víc než jen v materiální jistoty a život tady na zemi... ale myslím, si že cest je spoustu a je na člověku kterou se vydá. mnoho náboženství a dokonce i oklutismus říkají totéž, ale jen jinými slovy a záleží spíš co je člověku bližžší. ve všem se dá najít zlo a bolest. vždyť samotné křesťanství to během historie dokazuje, inkvizice, svaté války, křížádké výpravy.... a přitom samotné myšlenky Krista jsou čisté a prosté od násilí a válek... ale stejně tak magie a okultistické vědy nesou stejně krásné a moudré myšlenky a záleží pak ale jen na tom kdo je jak uchopí... Taky jsem si prošla kryzema, vyrostla jsem v podivné rodině a prošla těžkými zkouškami a naopak jsem přišla na to, že člověk potřebuje věřit ve dvě věci... v něco co nás vede, ať už to nazíváme Bůh, nekonečno, vesmír, či mág... je to jedno... Ale hodně důležitá víra je i v sebe sama!!! A myslím, že to není žádná sebestřednost a podpora svého ega!
Tato víra nám pomáhá taky všechno ustát a vydat se po té pravé cestě... A to je to co mně se na tobě dívko Toulavá moc líbí... Ty si stojíš za svým poznáním a nedáš se svést s cesty...
ano člověk zraje a mění své názory... ale to je taky přirozený vývoj člověka. Za to tě už teď obdivuju!
A taky děkuju! protože takoví lidé nám hledačům dávají naději. Přeji ti hodně štěstí v tvých TOULKÁCH životem:))
Jsi Krásno; máš opravdu krásnou duši, kterou v té potemělosti mezi lidma zazářila. Při poznání jsem ihned věděl kdo jsi, a tomuto poznání, tvé skutečnosti já se radostně s úctou klaním.
Empiricko-emapaticky vnímavá :)
Šlechetná :)
Ctná :)
Se starostmi o blízké :* :)